Klub Kapitánů Zlín

FOTKY v položce Fotoalbum

Rok 2018 návrat do Holandska po dvou letech.

První den (sobota):

Vlastně už v pátek večer přijíždíme do Woubrugge a přebíráme loď. Když majitel pochopil s kým má tu čest, vše proběhlo rychle a na náš dotaz kdy nám ráno provede školení jen konstatoval proč jak se vám bude chtít jeďte. Joj to nám zase stouplo sebevědomí, když jsme ráno viděli trápící se posádky jiných lodí.

My vyrážíme kolem desáté směr Gouda (čti Chouda). Projíždíme přes Alphen kde věříme, že se dostaneme při návratu.  V Goudě parkujeme ve středu mezi mosty a tím se dostáváme mezi zdymadla a jsme mimo příliv a odliv, který je v této část Hollandise Ijssel běžný (kolem 1m). Každý čtvrtek zde na sýrovém náměstí probíhá představení sýrový trh. Toto už ale známe z předchozích výprav z Alkmaru a tak vědomě procházíme Goudu v sobotu odpoledne. Zaměřujeme se na kostel, který má na délku 123m. Nejde ani vyfotit, neboť je v obklíčení budov. Z Goudy vyjíždíme přes zdymadlo a na řeku Hollandise Ijssel, ale po pár stovkách metrů zase zdymadlem na regulovanou část a tím opouštíme oblast příliv, odliv. Krajinou pak valíme do Oudewater. Kotvíme u rychlobruslařského stadionu, kde také přenocujeme. Jdeme navštívit městečko, a protože jsme jen chlapi, nejdeme se nechat zvážit váhou na čarodějnice, která zde má celé muzeum. Místo toho si dáme kávičku dokonale prozkoumáme různá zákoutí a uličky. Před spaním kontrolujeme stav fotbalových hřišť a jiných sportovišť včetně plánku bruslařských stezek mezi vesničkami.

Druhý den (neděle):

Za „rozbřesku“ kolem deváté vyrážíme k zážitku proplutí středem historického Utrechtu. Tato část není doporučována pro začátečníky bez zkušeností. My kanáloví vlci zvládáme bez problémů, ale pro slabší povahy by to opravdu mohl být problémek. Pozor výška mostů (pevných je  2,90 m, takže naše loďka s 2,45 v pohodě, ale středem. Mosty mají oblouk a v mapě je sice napsané 3,2 m ale jen uprostřed. Po ostré levé a křížením přes hlavní kanál se dostáváme do středu Utrechtu. Pravda získat odvahu pro vjetí pod první mostek chvilku trvá, pro dokonalém prozkoumání mapy vplouváme do centra. Od začátku do konce průjezdu jedem pomalu, ať nedostame flastr za rychlost a hlavně ať se stačíme vyhýbat kanoistům a šlapohybům. Po úspěšném projetí kotvíme na městském kotvišti před zdymadlem. Kromě obecně pěkné architektury obdivujeme i věž kostela 112m – katedrála sv. Martina. Vzhledem k oslavám konce školního roku bylo město trošku zaneřáděno, ale postupem času se vše dostávalo do normálních kolejí. Večer opouštíme Utrecht na Vecht. Tady by měla každá vesnička mít vlastní zámeček nebo aspoň vojenskou pevnost. Kotvíme u obce Oud Zuilen. Tady objevujeme zámeček, pěkné větřáky včetně popisu funkce čerpání vody a první malý bunkřík, který byl součástí obranné linie kolem Amsterdamu. Obranná linie kolem Amsterodamu je 135 km dlouhá. Byla vybudována v letech 1883 – 1920. Už od 16. století Holanďané používali hydraulické inženýrství k obranným účelům. Centrum země bylo chráněno sítí 45 pevností, které pomocí systému kanálů a stavidel v případě nouze zaplavovaly dočasně potřebná území. Památka je jediným příkladem takovéto obrany pomocí vody. Při kotvení nám pomáhá „Felix“ holanďan, co na lodi cvičí hru na saxofon a užívá si. Ten tu kotví už 14 dní. Pokecáme u českého piva a ejhle je půlnoc.

Třetí den (pondělí):

Ráno popojíždíme do Maarsen Dorp , no a zase zámeček (ne jeden), centrum s exkluzivní cukrárnou, neodoláme a za jemného kuropění pokračujeme. Tienhoven – chceme jej navštívit (Fort – pevnost), ale problém je zakotvit, nakonec u křižovatky a vážeme se ke stromu a dopravní značce. Po návratu z prohlídky (popravdě opravdu jen zbytek zdiva na ostrůvku), nás místní strejda upozorňuje, že bychom tady neměli kotvit. To víme, ale co naděláš když není kde jinde. Po cestě je spousta zámečků, některé v pohodě i k prohlídce, někde se někteří majitelé chrání cedulkami v duchu tady je Krakonošovo, takže člověk musí dávat pozor. A tak dojíždíme až do Weespu. Je osmá večerní a tak stíháme jen první mostek a kotvíme ve středu mezi mostky.

Zjištění dne: Vecht - 16,30-17,30 mají mosty přestávku

Čtvrtý den (úterý) :

Ráno při snídani nás navštěvuje paní z přístaviště, a chtěla by nás zkasírovat o nějakou pokutku, že stojíme na přístavišti pro menší loďky, ale po vysvětlení, že jsme přijeli v osm večer vybere jen standartní poplatek dle délky lodi) Pak hned pokračujeme do Muidenu a zjišťujeme, že kanálem se do Naardenu opravdu dostat nedá. Leč pevnost (zpřístupněná), sestava zdymadel a zámek nás plně uspokojuje a tak pokračujeme směr Amsterdam. Amsterdam míjíme (moc lidí, samý „panelák“ … to nás netáhne. Takže výškáčům máváme a otáčíme na řeku Amstel a jedeme směrem k jezerům Zweiland. Dojíždíme do Mennenietenbuurt. Kotvíme kousek od Fortu, který navštěvujeme večerní procházkou. Tady má pěkné využití hezká restaurace se zahrádkou.

Cestou jsme ještě navštívili Ouder Amstel – to  je perlička kotviště přímo u supermarketu.

Pátý den (středa):

Po řece Amstel pokračujeme na jezera před Leidenem. Tady si užíváme sluníčka  kotvíme u ostrůvku Oude Kooi, kde si grilujeme místní specialitky. Průjezdem přes jezera mezi ostrůvky připlouváme do Leidenu. Kotvíme kousek od centra a jdeme na obhlídku pevnosti. To je letos asi nejvyšší bod naší výpravy, neboť musíme zdolat min. 100 schodů. Za tento výkon se nám pevnost odměňuje nádherným 360° výhledem na celý Leiden. Cestou nazpět k lodi procházíme staými uličkami a hlavním tržištěm, které je plné všeho. Jídlem počínaje  a klobouky konče. Protože nechceme v Lidenu trávit noc popojíždíme kousek do Koudekerk aan den Rijn, kde nacházíme pěkné kotviště. První dvě kotviště jsou jen na 3 hodiny, Třetí je už jak je zvykem max. na 3 noci. Večerní procházkou si ještě ověříme, kde je pekárna ať ráno jdeme na jisto.

Šestý den (čtvrtek):

Hned ráno začíná pěkný fučák a tak místo projíždění jezer jedeme  do Alphen aan den  Rijn. Celý ho projedeme a kotvíme až u jezera Zegerplas. Po větrné procházce činíme rozhodnutí, že se na noc vrátíme do Woubgugge a přespíme v domovském přístavu. Prostě vítr nám nevyhovuje.Přijíždíme do Woubrugge , tankujeme naftu, kotvíme a jdeme chrnět před cestou zpět.

Sedmý den (pátek):

Vracíme loď a valíme dom. Přespíme v Děčíně a jsme doma.

 Celkem 184 km, 61l nafty, Lod Biroubelle

A příště – vypadá to Francii řeka Saona.